Tři měsíce v Kanadě...

... aneb Jak Terďa zapomněla psát blog Tak už jsou to tři měsíce, co jsme poprvé vkročili na kanadskou půdu. Musím říct, že rozhodně nelitujeme a jsme zde stále spokojení – možná, že ještě víc než na začátku. Pokusím se tedy shrnout nejdůležitější okamžiky uplynulých dvou měsíců. Celý srpen byl nádherný. Pořád svítilo slunce, bylo kolem 25°C, no prostě počasí na výlety. Proto jsme každý víkend něco podnikali. Přibližně v půlce srpna přijel Mirďovo spolužák z gymplu s jeho přítelkyní. Nebudu se o nich zmiňovat, nemá to moc cenu. Každopádně, kdybych se o nich zmínila, tak se o nich zmíním jako o Prdkách. Důvod? Jasný! Prdkooo, podáš mi tamto? Prdkoo, co mam dělat? Prdkoo, vyskoč z toho auta!! Prdkoooo… Takže prostě Prdky! Jednou o víkendu – to už tu byli Prdky -jsme jeli na Capilano Suspension Bridge (fotky viz rajče), což je takový areál v lesích, kde je hlavní atrakcí dlouhý lanový most přes řeku, který se docela houpe, takže nic pro lidi, kteří se bojí výšek. Další částí areálu je udělaná krásná stezka v korunách stromů. Asi mezi 15 obřími stromy byli ve vzduchu navázané lávky, mostíky apod. To bylo moc fajn. No a pak je tam udělaná novinka tzv. Walk Cliff – což je takový výběžek - lávka nad řekou, která je prosklená, ale bohužel na ní nalepili takové čtverečky, že to nakonec vůbec ani nevypadá, jako prosklené. No každopádně výlet stál rozhodně za to a všem moc doporučuji – i přes dražší cenu – tuto atrakci navštívit. V týdnu jsme si opět zašli na baseball a popcorn. Mirďa se pořád snažil vlézt do televizního záběru, dělal blbosti tak dlouho, až se mu to povedlo!! Jenže jak se tak hýbal a mával, tak sem to nemohla ani vyfotit, ale aspoň měl radost, že byl v televizi. Hihi. Tentokrát naši vyhráli, takže jsme mohli slavit. Hurá! Následují víkend, tj. 27.8. jsme se vydali s Prdkama na Grouse Mountain, ale než jsme se tam dokodrcali, tak už bylo dost pozdě, takže jsme se zastavili podívat na Salmon Hatchery. Což jsou líhně lososů! Bylo tam úžasná příroda – lesy, řeky, mostíky.. no prostě nádhera. Určitě všichni víte, že dospělí lososoví jedinci během svého života migrují proti proudu řek hluboko do vnitrozemí kontinentů, aby v rodných řekách vyvedli další generaci. Mladí lososi pak v horních tocích řek tráví začátek života, než se vydají zpět do moře, aby zde rychle dospěli a vydali se zpět do rodných řek. To jsem hezky napsala, že?! Hihi.. No a právě tenhle akt migrace proti proudu řeky jsme viděli! Fotky viz rajče. V ČR bychom za to zaplatili aspoň 100Kč každý, tady zadarmo – ale jaká podívaná. Aby lidé mohli pozorovat ty lososáky, tak prosklili část jejich trasy, takže jsme je mohli krásně pozorovat, jak skáčou z jedné té nádržky do druhé! Někdy je to třeba spláchlo úplně dolů, tak museli celou cestu znova! Jako klobouk dolů, jsou to fakt machři! Ty musí mít takovou sílu, aby to vůbec celé vyskákali… No, a když to konečně vyskáčou, tak tam na ně čeká medvěd. Hihi. Ne bane, zatím jsem žádného, naštěstí nepotkali! V neděli jsme jeli na „krátkou“ projížďku na kole, ze které se nakonec vyklubala asi opět 7hodinová túra po Vancouveru. Nejdřív jsme se teda zastavili u našich oblíbených indíků v templu, kde jsme se strašně a zadarmo přežrali a pokračovali jsme v naší trase. Původní záměr byl dojet do Fraser Parku, což je park u řeky, ale nakonec se to zvrhlo a dojeli jsme až do nějaké indiánské rezervace. Objeli jsme celé letiště a dojeli k nádherné pláži (foto viz rajče- Neděle 28.8. Výlet na kolech na Iona Island). Iona Beach byla úžasná. Když jsme přijeli, tak byl „úplný“ odliv – tím myslím, že široko daleko nebyla vidět voda a během chvilky začalo moře šumět, hučet a najednou byl celý záliv pod vodou. Ale jakou!! Ta byla teploučká jako… no vy víte co.. Chichi. Takže tam jsme si chvíli odpočinuli, ale protože už jsme neměli žádné pití, tak jsme museli vyrazit zpátky domů, abychom neumřeli někde po cestě. Pokračování zítra…