Naše druhé léto v Kanadě a svatební cesta na Maui

... Aneb jedna návštěva za druhou...

ALOHA!

Tak kde začít tentokrát?! Už jsem opět zapomněla psát blog – ba ne nezapomněla, jen nebyl prostě čas. V létě bylo ve Vancouveru krásné počasí, tři měsíce v kuse nepršelo, což byl rekord za několik posledních x-desítek let. Takže všichni vancouveřané měli radost a konečně si nestěžovali na počasí – i když také se našli někteří, kteří zase chtěli déšť. No klasika. Počasí je ve Vancouveru jedno velké, neustále propírané téma.

Ok, začnu tam, kde můj poslední článek skončil.  Odjezdem našich.  Naši odjeli a Mirďa mi dal krásný dárek k narozeninám – koupil nám „volný pád – let“ ve vzdušném tunelu. Bylo to fakt super. Dokonce se mi povedlo udělat i pořádné saltíčko, což prý při prvním „letu“ není úplně obvyklé -  to víte, mám talent na všechno. Haha. Pokud někdo neviděl fotky, tak jsou všechny na rajčeti. Byl to opravdu super zážitek, všem vřele doporučuji.

V druhé půlce července jsme se s Mirďou rozhodli, že se zajedeme podívat do hlavního města Britské Kolumbie – do Victorie. Vyšlo nám parádní počasí a dokonce byl ve Victorii Buskers festival, což je festival pouličních umělců. Bylo to úžasné! Viděli jsme několikanásobného rekordmana v žonglování s fotbalovými míči – byl hrozně vtipný a roztomile teploučký, což neustále zdůrazňoval.

Victoria

Ve Victorii před budovou vlády

Victoria je moc hezké město, podobné těm „našim“ evropským typu Amsterdam, Londýn... Zjistili jsme, že zrovna ten víkend, který jsme tam jeli, byl koncert Snoop Doga, který byl beznadějně ve Vanu vyprodaný. Takže jsme si výlet zpestřili koncertem a přespáním v hotýlku. Koncert dobrý, až na to, že tady v Kanadě je zvykem po předkapele unudit, uspat a nasrat diváka, takže se vždy čeká minimálně hodinu na samotný koncert – který pak v našem případě trval cca 50 minut..

V srpnu jsme se netrpělivě připravovali na příjezd Krýši, který přijel někdy v půlce srpna. Myslím, že to bylo moc fajn, měl spoustu volňásků na různé atrakce, takže měl opravdu nabytý program a od rána do večera běhal po městě. Největším úspěchem Krýšovo návštěvy u nás byl nákup klobouku, viď Krýšo?

S Krýšou u čínské zahrady

Když Krýša odjel, dostala jsem pracovní vízum (pracovní povolení jsem už dostala předtím, ale vízum na to, abych mohla z Kanady odjet, a opět se do ní vrátit jsem zatím neměla). S manžílkem jsme se domluvili, že jakmile dostanu vízum, tak si půjdeme konečně koupit nějakou dovču, resp. Svatební cestu! Takže jsme také tak učinili! Na tenhle okamžik jsme čekali od ledna! Jako loni jsme chtěli v období před Halloweenem jet na nějakou kratší dovču – nějakou poznávačku s koupáním, proto jsme se rozhodli pro Maui. Později (čti: v době, kdy píšu článek:) jsme se rozhodli koupit i dovču  na Vánoce. Chtěli jsme něco delšího a hlavně pořádnou flákačku, a proto letos zvítězil Fidel a Raúl - tedy Kuba.

Na začátku září přijela další návštěva – tentokrát Mirďovo rodiče – vlastně teď už i tak trochu moji ne?! Hih. Přijeli na 14 dní a myslím, že se jim tady taky líbilo, bylo krásné počasí, takže jsme všichni vyrazili poznávat další krásy BC. Ta příroda je tady opravdu nádherná – člověk nemusí jezdit daleko (na Kanadu) a je to fakt nádhera. Viděli jsme Hell´s gate, krásné ledovce a tyrkysově modrá jezera. Medvěda jsme tentokrát bohužel neviděli, ale viděli jsme aspoň  Racoony – medvídky mývaly (pěkný sviňky jsou to, běhali nám po zahradě)! Na výletě jsme přespali v Lilloetu v pěkném motýlku na kopci mezi horami, kde jsme si ugrilovali to, co jsme nezapomněli doma! (čti: naložené maso nechal Mirďa v ledničce doma…hihi)

Hell´s Gate

Jeden den se Mirďovo táta rozhodl pokořit Grouse Mountain, takže jsme s maminou vyrazily samy na obhlídku UBC –místní univerzity, která je svoji plochou  větší než Plzeň! Taky jsme se rozhodly, že se podíváme na nudistickou pláž – doufaly jsme teda, že tam nikdo nebude, ale bohužel jsme narazily na nějakého naháče, co měl očividně velkou radost ze dvou ženských, které kolem procházejí. Takže jsme se radši otočily a utíkaly od pána rychle pryč! Hihi.

Mirďovo táta pokořil Grouse v super čase 1:00:00, ale prý mu to dalo docela zabrat – to věřím! Do cíle prý dolezl po kolenech… vtipná představa, zvlášť když jsem se tam taky doplazila! Takže vím, jak se asi tak cítil!

Po odjezdu rodičů č.2, nás už „naštěstí“ nečekala žádná návštěva. Všechny návštěvy byly moc fajn, ale člověk si opravdu moc neodpočine – do práce, s návštěvou, do práce, s návštěvou a Mirďa navíc měl hodně práce, takže chodil šest dní v týdnu do práce. Další „těšící se bod“ byla naše dovča na Maui. Ještě předtím jsme byli ale v lanovém centru v Maple Ridge – to byla sranda, zvlášť když jedna objemnější paní uvízla na lanovém žebříku a museli ji spouštět! Hihi… ale fakt, bylo mi ji líto! My jsme si to užili, Mirďa už je úplný Spiderman!

V průběhu října jsme nabrali 3 nové pracovníky – všechny Indy, takže se teď učím punjabsky. Bohužel dva z nich neumí skoro anglicky – ten jeden teda trochu umí, ale se svým punjabským přízvukem netuším, jestli mluví anglicky nebo jak a navíc strašně páchne – což jsme se mu snažili říct oklikou, pak už na tvrdo, ale furt nic, tak nevím, holt jsme rezignovali a dýcháme pusou, když jsme v jeho blízkosti! Hih. Ten druhý, ten chudák neumí vůbec anglicky, takže když jsem se ho zeptala, jestli až bude mít čas, bude chtít, abych mu ukázala, jak se dělají burrita – řekl mi „NO“! No tak sem se teda sebrala a šla pryč, bylo mi ovšem jasný, že neporozuměl otázce, takže jsem za ním pak šla, vzala ho za ruku a prostě jsem mu to ukázala! Je to s ním velmi těžké… velmi! Tak uvidíme, jestli si ho necháme – on je jinak hodný kluk, ale trošku hloupoučký no! Třetí je mamča dvou dětí, ta je fajn, umí anglicky, protože žili 7 let v Británii, takže s tou je to fajn – taky tam působí jako tlumočník.

Poslední týden v říjnu jsme konečně vyrazili na naší dlouho plánovanou svatební cestu! Měli jsme hotýlek v městečku Kihei v jižním Maui. Při příletu nás přivítala na hotelu milá havajanka, která nám oznámila, že pokoj, který jsme si zaplatili (čti: ten nejlevnější, stejně tam člověk tráví jen noc, i když ta je u líbánek asi důležitá, že jo? hih) nedostaneme, že nám to upgradovali na apartmá! Takže super! My si to umíme zařídit, fakt že jo! Když jsme přišli do pokoje, tak jsme nemohli věřit vlastním očím! Obrovská kuchyně – skoro bych řekla lépe vybavená a rozhodně moderněji zařízená než tu co mám doma, oddělená ložnice, obývák a velká terasa!  No prostě paráda! Hotelový komplex byl taky krásný, kolem byla krásná zahrada, bazének a všude spousty grilů zdarma k použití! Takže jsme také jednou grilovali – pořádný steak! Mňamka!

První den jsme se aklimatizovali na pláži hned u hotelu – Kamaole beach park II. Ta se nám líbila stejně ze všech nejvíc, i když jsme jich po Maui viděli a vyzkoušeli spousty! Mirďa si půjčil od jedné hodné kanaďanky malého surfíka, takže celý den surfoval. Já to taky zkusila, ale když mě vlnka smetla tak, že sem vypila skoro celé moře, tak jsme surfík zase odevzdala a četla jsem si místní noviny a luština jsem si sudoku! Hihi.

Druhý den jsme vyrazili na výlet lodí na ostrov Molokini – je to kráter sopky. Bohužel se nám při prvním ponoření z vodotěsného foťáku stal foťák nepoužitelný! Takže podvodní fotečky tentokrát žádné – ale nebojte, Mirďa už ho vyměnil za úplně nový a ještě lepší model, takže podvodní fotečky z Kuby budou! Na lodi byla snídaně, BBQ a open bar,takže jsme pili Mai Taie o sto šest. Šnorchlování  uvnitř bylo hezké, ale potom jsme jeli ještě do tzv. Turtle townu, kde žijí velké zelené želvy. Tam jsme šnorchlovali a šnorchlovali až jsme opravdu našli jednu, která plavala přímo proti nám! Byl to neuvěřitelný zážitek! Byla skoro stejně velká jako já, byla na dosah ruky a proplula mezi mnou a Mirďou! Nejdřív se koukla (mrkla) na mě, pak na Mirďu… a pak si kolem nás jen tak v klidu, pomaloučku proplavala! Pak jsme za ní ještě chvíli plavala, než zmizela v hloubce moře! Už jenom kvůli tomuhle zážitku stojí na Maui jet!

Green Turtle - s takovou jsme plavali!

Na sopce Haleakala

Další dny jsme si půjčili auto – fotky jsou všechny na rajčeti, takže si můžete udělat představu, jak to tam bylo krásné! Příroda je na Maui opravdu neuvěřitelná – šli jsme trail na Waimoku falls, kde jsme procházeli neuvěřitelným bambusovým lesíkem, sbírali jsme si čerstvé ovoce ze stromů, které neuvěřitelně voněli (bohužel už si nepamatuji, jak se jmenovali – něco havajského).  Seděli jsme na pláži a pozorovali nádherný západ slunce, vyšplhali jsme se do 3055m na sopku Haleakala, byli jsme nad mraky, které vypadali jako peřinka, jeli jsme parním vlakem, který dřív vozil cukrovou třtinu, ochutnali jsme dokonalou rybu Mahi Mahi v místním autobuse, povídali jsme si s místníma, viděli jsme obrovské vlny, které krotili nejlepší surfaři na Maui, dokonce jsme přežili i cestu do Hany – což je asi nejvíc klikatá cesta na světě podél útesů a asi to nejzajímavější: Přežili jsme tsunami, které nakonec mělo jen něco málo přes metr! Ale byl to zážitek, když všude houkaly sirény a dostali jsme plánek, kam se máme v případě, že se cítíme ohrožení schovat! Na druhý den se začaly prodávat trička: I survived tsunami 2012! Hihi..

Kráter Molokini

Zažili jsme tolik krásných zážitků, že se to nedá ani popsat! Byla to prostě úžasná svatební cesta!

Už mě bolí ručičky a začíná se to tady ve Starbucksu plnit, takže končím a příběh o tom, jak jsem dopadla zloděje u nás v práci, zkusím napsat zase zítra!

Vaše terďa a mirďa, manželé už půl roku! :)